Kráčím po ulici, a všímám si každého detailu. Přes cestu mi přeběhne černá kočka, ale neděsím se, spíše přemýšlím, jak bych ji zakreslila do papíru. Mám tolik inspirací na nové články, povídky do šuplíku, i na slohovku, u které se mi vždycky na chvíli vypne mozek. Ten se mi vlastně vypne vždy, když si chci na nějakou inspiraci vzpomenout.
Ve sprše se taky dobře uvažuje, ale myšlenky, které bych si chtěla zapsat zmizí spolu s mýdlovou pěnou. Je řešením vrátit se zpátky do koupelny? Možná, ale u mě je šance na vzpomenutí jedna ku milionu. Ale jo, občas si vzpomenu, i když ne na tu hlavní myšlenku.
Kdybych u sebe měla nějaký zápisník, bylo by to všechno OK, ale i kdyby tak si inspirace stejně nezapíšu, protože mě to v tu chvíli nenapadne. Jenom pak u klávesnice anebo u výkresu si pleštím rukou o čelo, proč si nějaký ten sešitek nevedu.
Možná se to někdy změní, a veškeré inspirace si zapíšu, a nebudu jen přidávat dva články za měsíc, nebudu mít prázdný sešit povídek a ani prázdné výkresy. Možná....
M.