Vždycky jsem si myslela, že mám zimu raději než ostatní roční období, ale začínám se přesvědčovat o opaku.
Jsem zimní dítě a bylo by i trochu proti přírodě, kdybych něměla ráda zimu a všechno co k ní patří. Jenže já právě mám ráda sníh, rampouchy, dokonce i námrazu na silnici, na které se mi podaří někdy i šikovně rozsekat. Svetry, kabáty, plesovou sezónu, Vánoce a čaje. Horké kakao a čepice sice zase tak fajn nejsou, ale i ty mám na zimě ráda. Zima má ale i svoji druhou stránku, a nemyslím tím, že se z mých ruko stávají, i přes tuny krémů, hrozně seschlé pahýly. Myslím suchou zimu, která se poslední dobou objevuje čím dál tím víc častěji.
Nesnáším mrazy bez sněhu, žádná romantika, žádné sáňkování, prostě nic co k zimě patří. Je to, lidově řečeno, na dvě věci. Venku to vypadá, že se zasekl podzim a počasí se mění jak v dubnu. Jeden den si jdu bez výčitek zaběhat a venku si chodím jen ve svetru, když však na druhý den vyjde slunce, nebo spíš se povaluje někde za mraky, tak mi nestačí ani 4 vrstvy. Prostě nám počasí kazí všechny zimní plány.
Chci mít zimu ráda, tak jako dřív, ale prozatím u mě vítězí jaro.
M.